Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Genotyp v souvislosti s virologií znamená podkategorii daného viru, např. způsobujícího virovou hepatitidu C. Konkrétně u viru hepatitidy C (HCV) je známo nejméně šest genotypů, které jsou označovány čísly 1 až 6 (někteří autoři však uvádějí i více genotypů). Podobně jako jiné viry má i HCV schopnost mutovat, což vedlo ke vzniku různých genetických variant HCV, označovaných jako genotypy. Různé genotypy se často (nikoli však výhradně) vyskytují v různých částech světa. Genotypy 1, 2 a 3 jsou rozšířeny po celém světě. Nejčastější jsou typy 1a a 1b, které představují přibližně 60 % celosvětových infekcí. Převažují v severní Evropě a Severní Americe, ale také v jižní a východní Evropě a Japonsku. Genotyp 2 je zastoupen méně často než typ 1, vyskytuje se převážně v západní Africe. Genotyp 3 je endemický v jihovýchodní Asii. Genotyp 4 se vyskytuje hlavně na Blízkém východě, v Egyptě a ve střední Africe. Genotyp 5 se vyskytuje téměř výhradně v jižní Africe, genotyp 6 v jihovýchodní Asii. Viz také genotyp (v genetice).

Virologie je nauka o virech. Jedná se o specializované odvětví mikrobiologie. Odvozené přídavné jméno je virologický, odborník na virologii se nazývá virolog. Viz také viry, -ologie.

Genotyp má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: genotyp v genetice – kompletní či genetická informace konkrétního jedince nebo označení alel přítomných v daném genu (v závislosti na kontextu), genotyp ve virologii – podkategorie daného viru, např. způsobujícího virovou hepatitidu C.

Genotyp v souvislosti s genetikou znamená (v závislosti na kontextu): kompletní genetickou sestavu konkrétního jedince, tj. genetickou informaci uloženou v jednotlivých genech, označení alel (genetických variant), které jsou u konkrétního jedince přítomny v daném genu (například bb, bB nebo BB). Viz také fenotyp, genotyp (ve virologii).

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Veřejné zdraví je „zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin, přičemž tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života“ (definice podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví). V obecném slova smyslu se veřejným zdravím rozumí zdraví společnosti jako celku, a lze jej měřit a hodnotit určitými kvantitativními i kvalitativními indikátory a analytickými procesy.

Venofarmaka jsou léky používané při léčbě onemocnění žil, zvláště pak křečových žil. Jedná se o poměrně různorodou skupinu léků, z nichž některé jsou přírodního původu, jiné jsou odvozené od přírodních látek (ale chemicky upravené), a některé jsou zcela uměle vyrobené.

Mechanická ventilace je jiný název pro umělou plicní ventilaci.

Ventilátor neboli dýchací přístroj (v souvislosti s lékařstvím) je zařízení pro umělou plicní ventilaci.

Sociální služby ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče jsou sociální služby (podle § 52 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) poskytované osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb či pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.